Luxusní narozeninový dort si nejspíš objednáte od renomovaného cukráře (a ne od tchyně), dům si necháte navrhnout od architekta (ne od hráče The Sims) a software si necháte napsat od programátora (ne od chatbota – aspoň prozatím). A co takový elektronický zabezpečovací systém? Co obnáší jeho návrh a jestli jej raději nepřenechat odborníkům, se dočtete na následujících řádcích.

Nalijme si rovnou čistého „právního“ vína – elektronický zabezpečovací systém nemůžete projektovat ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb. s nutnou způsobilostí projektanta dle § 10 vyhlášky 50/78 Sb. Právě proto, že patrně nesplňujete onen posledně zmíněný § 10 pro projektování elektrotechnických zařízení – pokud snad náhodou ano, projektovat samozřejmě můžete, ale tento text vám nejspíš nenabídne žádné informace, které byste dosud neznali.

Úvod do navrhování (ne však projektování) zabezpečovacího systému

To, že nemůžete zabezpečovací systém domu vyprojektovat ve stanovené kvalitě a se všemi náležitostmi jako způsobilý projektant s praxí ovšem neznamená, že nemůžete vytvořit vlastní návrh zabezpečovacího systému. Návrh jako takový není projekt, a tudíž se na něj nevztahuje výše uvedená legislativa – návrh je zkrátka jen návrh, jeho autor za něj nenese odpovědnost, nemusí splňovat příslušné tech. normy (u rodinných domů, u určitých objektů nebo veřejných zakázek je nutný projekt). Na jeden předpis se ale ještě podíváme, a sice na technickou normu ČSN EN 50 131-1 (EZS – Všeobecné požadavky). Tato norma rozděluje zabezpečení objektů dle rizik do čtyř kategorií:

1. Nízká rizika – odhaduje se, že narušitelé mají malou znalost zabezpečovacího systému a pouze omezený sortiment běžně dostupných nástrojů.
2. Nízká až střední rizika – vychází z předpokladu, že narušitelé mají určité znalosti o zabezpečovacích systémech a používají základní sortiment nástrojů a přenosných přístrojů.
3. Střední až vysoká rizika – předpokládá se, že narušitelé znají dobře zabezpečovací systémy a mají k dispozici úplný sortiment nástrojů a přenosných elektrických zařízení.
4. Vysoká rizika – zde má kvalita zabezpečení nejvyšší prioritu a vychází se z předpokladu, že narušitelé mají zdroje na vypracování důkladného plánu vniknutí do objektu a disponují kompletním sortimentem zařízení včetně prostředků umožňujících nahradit rozhodující prvky zabezpečovacího systému.

Pro každou z těchto kategorií je nutné použít součást zabezpečovacího systému, která je pro ni akreditovaná (tj. všechny prvky např. kategorie 2 musí mít certifikace této úrovně nebo vyšší). Kdo rozhoduje o přidělené kategorii bezpečnostního systému?

• Legislativa – zabezpečení určitých objektů (státní objekty, úřady atp.) se musí naprojektovat podle legislativy a patřičných norem. U rodinných domů nebo bytů zákonná omezení neplatí (pokud nejde o projekt).
• Třetí strana – může jít o bezpečnostní agenturu, která zajišťuje službu PCO, pojišťovnu, speciální předpis pro daný objekt nebo vnitřní směrnice majitele objektu či jeho provozovatele.
• Realizační firma – firma, která daný zabezpečovací systém instaluje, se považuje za znalý a proškolený subjekt a dokáže kvalifikovaně doporučit kategorii, která odpovídá povaze zabezpečovaného objektu.
• Vy – kategorii můžete odhadnout sami. V takovém případě doporučujeme váš odhad konzultovat přinejmenším s realizační firmou, která bude váš zabezpečovací systém instalovat.

Při projektování, resp. návrhu bezpečnostního systému byste tedy měli nejprve začít zohledněním míry rizik. Ideálně byste měli zvážit i lokalitu objektu a zjistit si aktuální statistiky vloupání do objektů podobného typu v dané lokalitě. Pokud skutečně projektujete (a ne pouze navrhujete), pro výběr vhodného zabezpečovacího systému byste měli provést korektní bezpečnostní analýzu objektu i jeho okolí, analyzovat požadavky a možnosti uživatelů systému, zvážit případná specifika objektu a v součinnosti s cenou zvolit odpovídající řešení. Požadavek dosažení určité ceny by neměl být prioritní. Tolik teorie.

Jak to vypadá v praxi při projektování zabezpečovacího systému? Zpracování bezpečnostní analýzy se v předprojektové fázi provádí spíše výjimečně – obvykle ji realizační firma obdrží již zpracovanou a přebírá ji jako podklad k návrhu zabezpečovacího systému. Bohužel i tak se dost často stává, že – na přání zákazníka – nejsou závěry analýzy zohledněné v plné míře (většinou je tomu tak z finančních důvodů). Totéž v zásadě platí i při zohledňování míry rizik – v praxi se finální návrh podřizuje spíše přáním investora, popř. jeho pojišťovny.

Postup při návrhu zabezpečovacího systému

Při skutečném projektování elektronického zabezpečovacího systému by se mělo postupovat v těchto krocích:

• Provedení bezpečnostní analýzy okolí – viz výše.
• Vypracování bezpečnostní analýzy objektu – tj. definovat uzlové body místa možného napadení i další rizika (např. požár, plyn, zatopení atp.) – v praxi se většinou nedělá, i to jsme už zmínili výše.
• Stanovení počtu nezávislých podsystémů a jedinečných uživatelů – počet podsystémů by měl odpovídat povaze zabezpečovaného objektu, z praxe vyplývá, že méně je někdy více. V případě zabezpečovacího systému domu je vhodné zvolit ústřednu, resp. ovládací panel na karty či bezdrátové klíčenky. U větších objektů je nutné zvážit počet uživatelů s tím, aby měl každý svůj unikátní kód – pokud uživatele potřebujete rozlišit a jednoznačně identifikovat v rámci prováděných akcí se zabezpečovacím systémem.
• Odhadnutí počtu samostatných zón a navržení typů detektorů i jejich umístění – asi nejdůležitější část, kterou rozebereme v jedné z dalších kapitol.
• Rozbor automatizace – ovládání dalších systémů (garážová vrata, uzávěr plynu, vody, odpojení el. energie, topení, asistenční systémy), této tematice jsme se věnovali v samostatném článku.
• Řešení napojení na další systémy – bezpečnostní (a jiné) systémy (zabezpečovací kamerové systémy, přístupové systémy atd.)
• Určení přenosu informací – spadá sem přenos poplachové informace a signalizace (zvuková, optická, dálkový přenos informace, PCO, aktivace kamerového systému, aktivace aktivních obranných systémů atd.).
• Návrh ústředny zabezpečovacího systému – kromě navržení konkrétního typu ústředny do této fáze patří i konečný výběr detektorů, kontrolní výpočty, závěrečné posouzení a zpracování finální projektové dokumentace. Ta by měla mj. obsahovat informace, podle jakých norem a směrnic se projekt realizuje, popis klíčových komponent (optimálně i s obrazovou přílohou), stručný popis funkce, upozornění na případná bezpečnostní rizika, doporučení pro další rozšíření systému a cenovou kalkulaci.

Tolik náležitosti projektu. Pokud provádíte pouze návrh zabezpečovacího systému pro vlastní potřebu, měli byste se nejprve aspoň stručně seznámit s nejdůležitějšími komponenty.

Architektura a komponenty zabezpečovacího systému

Zabezpečovací systém se zpravidla skládá z těchto skupin komponent:

• Ústředna – řídící prvek celého zabezpečovacího systému. Musí být neustále zapojená, aby mohla zpracovávat signály z detektorů a dalších prvků. Doporučujeme vám (v případě dodržování norem je to i vyžadované), aby bylo vždy zálohované napájení (UPS, akumulátor) i komunikační linky (GSM, PSTN).
• Ovládací zařízení – obvykle jde o moduly s klávesnicí a displejem. Umisťujte je v blízkosti hlavního vstupu do objektu (pokud má zabezpečovací systém střežit i exteriér, pak se musí ovládání umístit kolem vstupu na pozemek). Moderní systémy mají ovládání řešené i přes internet, např. pomocí chytrých telefonů.
• Akční zařízení – spadají sem jednak zařízení na domácí automatizaci, jejichž ovládání můžete integrovat do zabezpečovacího systému, jednak zařízení zvyšující bezpečnost (sirény, svítilny, hasicí systém apod.).
• Detektory – čidla, která předávají ústředně informace o narušení prostoru nebo v případě pokusu o sabotáž. Pokud jde o zabezpečovací systém soukromého domu, doporučujeme použít magnetické kontakty na dveřích nebo oknech proti vloupání (ty můžete případně doplnit kontaktními snímači přímo na skle). V chodbách a místnostech doporučujeme duální snímače. Ty využívají současně dvou odlišných fyzikálních principů (zpravidla infračervené záření a mikrovlny – PIR a MW) a vnitřní součinové logiky, čímž snižují rizika falešných poplachů vlivem prostředí. Zvažte i rozšíření zabezpečovacího systému o detekci kouře nebo úniku plynu. 

Volte pouze takové komponenty, které jsou chráněné tampery (sabotážními kontakty) a při stržení nebo otevření krytu vysílají do ústředny poplachový signál.

Odhad počtu zón a typů detektorů zabezpečovacího systému

Při odhadování počtu zón se vychází z velikosti a rozlohy objektu, různé části objektu také vyžadují různé úrovně zabezpečení – na místa s vyšším potenciálem rizika, jako jsou důležité prostory či vstupní body, dávejte větší důraz. Důležitá je také komunikace s majitelem objektu či investorem, na základě jeho požadavků a potřeb můžete přesněji určit počet zón.

Při návrhu jednotlivých detektorů je potřeba identifikovat konkrétní hrozby, ke kterým může dojít. Pro odlišné typy prostor mohou být vhodné různé detektory – například pohybové senzory pro detekci pohybu osob, detektory tříštění skla či otřesu pro ochranu proti pokusům o průnik výplněmi oken a dveří apod. Například infračervené senzory jsou vhodné pro otevřené prostory, zatímco akustické jsou efektivní v uzavřených místnostech.

Při umisťování detektorů se vždy řiďte principem vícestupňové ochrany – využívá se skutečnosti, že útočník při proniknutí k cennému aktivu musí proniknout vícerými zónami. V každé z těchto zón se můžete pokusit detekovat vniknutí, a tím zabránit krádeži. Detektory vždy umísťujte na strategických místech, tj. vstupy a klíčové oblasti.

Nutné je také zohlednit faktory, které mohou způsobit falešné poplachy, jako jsou zvířata, vegetace či klimatické podmínky – detektory pohybu nikdy neumísťujte v blízkosti zdrojů tepla, chladu nebo přímého slunečního záření. Při umístění detektorů ve venkovním prostředí je nutné použít detektory, které jsou k tomu vhodné, navíc by měly disponovat určitým stupněm krytí a provozní teplotou. Klasické vnitřní detektory nejsou pro venkovní umístění vhodné.

Tipy z praxe

Na závěr připojujeme ještě několik postřehů z praxe:

• Zvažte připojení k PCO – získáte tak nepřetržitý aktivní monitoring a vyslání hlídky bezpečnostní agentury do vašeho objektu v případě poplachu.
• Prostudujte manuál, a to raději dvakrát. Pokud nedokážete bezpečnostní systém správně používat, přijdou všechna opatření vniveč. Nezapomeňte důkladně proškolit všechny uživatele zabezpečovacího systému.
• Navrhněte silná hesla a kódy – nepoužívejte kódy typu 0000, 1234 nebo třeba data narození a jakékoliv další podobné kombinace, které jsou buď obecně známé, nebo si je mohou narušitelé snadno dohledat např. ze sociálních sítí.
• Nezanedbávejte údržbu – pro zajištění spolehlivé ochrany systém pravidelně aktualizujte (firmware apod.), u bezdrátových prvků pravidelně měňte baterie a testujte i samotné detektory nebo kamery.

Nechte navrhování raději odborníkům

Zdá se vám problematika navrhování zabezpečovacích systémů komplikovaná? Ano, je, a to jsme se jen „otřeli po povrchu“, jinak by měl tento text mnohonásobně větší délku. Naštěstí se nemusíte s navrhováním sami trápit – naše projekční oddělení vám poskytne kompletní servis od konzultace při výběru a návrhu vhodných systémů až po vypracování projektové dokumentace. Vypracováním kvalitního projektu dokážete snížit vlastní náklady a předcházet nečekaným problémům při realizaci – stačí nás kontaktovat.